Vážení přátelé,

vítejte na stránkách Domova pro seniory Pohoda, který je registrovaným poskytovatelem sociálních služeb podle Zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách. Poskytujeme terénní a pobytovou formu sociální služby:

  • podle §40 Zákona: pečovatelská služba s kapacitou 80 klientů,
  • podle §49 Zákona: domov pro seniory s kapacitou 84 klientů.

NĚCO MÁLO Z HISTORIE

Domov Pohoda sídlí v domě v Budějovické ulici 159 v Netolicích. Podle slov emeritního předsedy Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Antonína Mokrého, prodala jeho rodina dům městu Netolice v roce 1973 za účelem zřídit zde domov důchodců. Pamětní deska na budově, kterou nechal pan doktor Mokrý zhotovit k uctění památky svého rodu a v roce 2016 ji věnoval domovu, dodnes připomíná, že v domě sídlil rod Urbana Mokrého – Soběslavského od počátku 17. století.

Rod Urbana Mokrého – Soběslavského reprezentuje řada osobností v historii města Netolice, s úctou a respektem je zmiňujeme:

  • Msgre. ThDr. Vojtěch Mokrý žil v letech 1803 – 1882 a působil coby probošt katedrální kapituly v Českých Budějovicích. Byl přítelem a spolupracovníkem českobudějovického biskupa Jana Valeriána Jirsíka.
  • Antonín Mokrý žil v letech 1820 – 1883 a působil coby notář ve Vodňanech. Byl také poslancem Ústavního říšského sněmu v Kroměříži v letech 1848 – 1849 a jeho synové Ing. Dr. H. C. Theodor Mokrý, který žil v letech 1857 – 1945 a byl významný český lesník, rybníkář a Otakar Mokrý, který žil v letech 1854 – 1899 a byl notářem ve Vodňanech a českým básníkem a politikem.
  • JUDr. Antonín Mokrý, který se narodil roku 1928 a je emeritním předsedou Nejvyššího soudu České republiky a čestným občanem města Netolice.

Dům s číslem popisným 159 zřejmě původně sloužil jako zemědělská usedlost, která se postupně zvelebovala a rozrůstala. Hospodařilo se tam až do druhé poloviny 19. století, kdy se Mokří přesunuli do Českých Budějovic a později do Vodňan, kde působili jako notáři. V domě zůstal až do své smrti v 70. letech minulého století poslední mokrovský hospodář Adam Mokrý, kterému ještě za jeho aktivního života netolický magistrát nařídil rekonstrukci domu s tím, že je příliš zchátralý. On to neuznával, trucoval a dům sice zčásti zboural, ale nechal jej v nedokončeném stavu několik let. Až pak byl dům dostavěn do podoby, v jaké byl v době prodeje obci.

Původně šlo o patrový řadový dům s pravidelně rozmístěnými okny do ulice a s pavlačí po celé délce domu do dvora. Za I. republiky byla provedena patrová přístavba domu do dvora. Přízemí domu mělo klenuté obytné místnosti, které patrně zůstaly zachovány z prapůvodní stavby. Na dvoře byla  proti domu velká stodola s mlatem a napravo řada chlívků.

K domu patřila a dosud patří  velká zahrada. Vždy šlo o mimořádnou lokalitu, protože v polovině rozlohy byla po celé šíři zahrady skála, která se tyčila nad druhou polovinou zahrady končící u potoka, za kterým se zdvíhala romantická část vrchu. Podél potoka se táhla proti proudu potoka řada malých romantických domečků. Již před válkou si pronajala v domě č. p. 159 pro bydlení na penzi byt v přízemí domu slečna, který bývala celý život komornou u princezen Schwarzenbergů na Hluboké. Šlo o dámu noblesního chování s bohatými vzpomínkami na život u knížecího dvora. Za války si k sobě vzala bratra, který byl v penzi jako vrchní zahradník  v zámeckém parku v Průhonicích. Ten celou zahradu zušlechtil tak, že se sem lidé sjížděli z dalekého okolní a od cesty podle potoka si ji prohlíželi.

Ve vedlejším domu s č. p. 160, kterému se takzvaně po chalupách říkalo u Podlahů, se v březnu 1940 narodila paní Marie Ž., která je obyvatelkou a klientkou Domova pro seniory Pohoda. Dovolila nám nahlédnout do svého životního příběhu a podělila se s námi o následující vzpomínky: „V sousedním domě jsem se narodila, byla to taková malá chaloupka, do které kdybyste foukli, tak uletí. Bylo nás 6 sourozenců, 4 bratři a 2 sestry. Bydleli jsme ve 2 sednicích a ta třetí, která v domku byla, ta patřila rodičům. Ze staré černé kuchyně bratři vybudovali kuchyni novou. Měli jsme hospodářství, krávy, prasata, slepice, králíky. Pěstovali jsme si zeleninu a také měli ovocné stromy. Hodně jsme pracovali a pomáhali rodičům. Do školy jsem chodila hned vedle, byla to tehdy obecná dívčí škola. Po vyučování jsem si zapřáhla do vozíku dvě kravky a jela jsem na Myslivnu pomáhat rodičům sekat louky. Občas mě zastavil náš soused pan Fišer, který byl pekařem. Sem tam se semnou podělil o rohlíky, které se mu nepovedly, a to vám pak bylo slávy. A když nám náhodou zbýval čas, tak jsme běhali z kopce do kopce na Svatý Ján, kolikrát jsme přišli domů s roztrhanými kalhotami. Ráda na ty časy vzpomínám.“

Závěrem krátkého historického exkurzu do historie domu č. p. 159 bychom rádi uvedli text z knihy Kapitoly z dějin českého právnického rodu Mokrých, kterou z rodinných materiálů sestavil JUDr. Jana Kotous: „Český právnický rod Mokrých prošel staletími a byl vždy věrný své české vlasti, své víře a díky ní vyznával humánní přístup k životu světa a lidí. Svým každodenním životem dokazovali jeho členové, že svět lze měnit nikoli násilnými, revolučními činy, ale trpělivou, pokojnou prací a péčí o rodinu.“

Poslání rodiny Mokrých si bereme k srdci, připojujeme se k myšlence humánního přístupu, trpělivosti, pokojné práci a péči o rodinu i každého člověka, kterého nám jejich blízcí svěřili do péče. Z myšlenek slavného právnického rodu jsme čerpali a hlásíme se k nim prostřednictvím Poslání Domova pro seniory Pohoda.